Jednání s osobami, které mají specifické potřeby v komunikaci je jednou z psychicky a odborně nejnáročnějších situací v sociální práci s rodinou. Znalosti projevů specifické komunikace jsou klíčové pro to, aby sociální pracovníci dokázali posuzovat obsah sdělení, sbírat potřebné informace pro řešení sociálních případů a v neposlední řadě hájit zájmy dětí, klientů a uživatelů sociálních služeb.  

Obsah:

• Charakteristika zdravé a nezdravé komunikace.

Znaky zdravé komunikace: bezprostřednost reakce, kognitivní přizpůsobování, zájem o druhého, reciprocita, využití humoru pro zjemnění sdělení, kladení adekvátních požadavků, opatrnost při sdělování výhrad /zdvořilost), vyhýbání se afektu a kategorickým prohlášením, ulpívání na jednom tématu, či detailu a konzistence interakcí, pozitivní komunikace. 

• Znaky nezdravé komunikace: sklony k dramatizování, přehánění a neodlišování reality od vlastních představ, teatrálnost, výrazná gestikulace, citové vydírání, předstírání, komunikační obratnost. Stereotypní až ritualizované opakování sdělení. Vyjadřování nadměrných obav vs. naprostá absence strachu a chladnokrevnost. Soustředěnost výhradně na vlastní problémy. Zpomalená komunikace, překotná, roztržitá, zabíhavá, ulpívavá.  Projevy v řeči těla.

• Komunikační strategie při nezdravé komunikaci: oční kontakt, vzdálenost, zrcadlení emocí a řeči, snaha o vyjádření pochopení, tempo řeči, formulace odpovědí, odklánění od tématu, negace, ignorování projevů verbální agresivity, reakce na kategorická prohlášení nebo výhrůžky, zneužívání moci, vyhrožování vlivnými kontakty.

• Zvládání emocí a obav z projevů nebezpečného klienta. Zvládání nečekaných změn strategie komunikace, výhody zkušeného a sociálně a profesně úspěšného účastníka komunikace. Vedení komunikace: příprava (cíl jednání, vnější znaky: volba prostředí, oblečení, doplňky zrcadlí sociální postavení účastníka). Řízení emocí a obsahu, udržení kontroly nad průběhem jednání, připravenost na útoky a osočování ze zaujatosti, využívání humoru, racionalizace a konfrontace. Organizační příprava: zpracování zápisu z jednání, spolupráce s odborným týmem (přizvání zkušeného facilitátora), dodržování zákonného rámce, psychohygiena.

Kurz je určen pro sociální pracovníky, kteří se v rámci své praxe setkávají s dětmi a dospívajícími ohroženými syndromem týraného a zanedbávaného dítěte (CAN). Účastníci se seznámí s různými formami traumatu, jejich vlivem na vývoj dětí a projevem v chování a emocích. Kurz poskytne nástroje pro rozpoznání traumatických projevů, praktické dovednosti pro navazování bezpečného kontaktu s dítětem a způsoby spolupráce s dalšími odborníky. Kurz se zaměřuje jak na teorii, tak na praktické případové studie, které usnadní aplikaci poznatků v praxi.

Osnova kurzu

Modul 1: Úvod do problematiky týraných a zanedbávaných dětí

• Definice a typologie syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN).
• Různé formy týrání a zanedbávání (fyzické, psychické, sexuální a kombinované).
• Základní legislativní rámec a povinnosti sociálních pracovníků.

Modul 2: Psychologické a vývojové aspekty traumatu

• Neurobiologické a psychologické dopady traumatu na vývoj mozku dítěte.
• Vývojové fáze a jejich narušení v důsledku traumatu.
• Emoční a kognitivní problémy spojené s prožitím traumatu.

Modul 3: Projevy traumatu v chování a emocích

• Typické projevy traumatu v chování (agrese, stažení, hyperaktivita, sebepoškozování).
• Přenosné vzorce chování a vztahové problémy (úzkost, nedůvěra, nízké sebevědomí).
• Zvládací mechanismy a maladaptivní strategie.

Modul 4: Diagnostika a intervence

• Nástroje pro hodnocení míry traumatu a diagnostiku (screeningové metody).
• Techniky pro vytvoření bezpečného prostředí a podporu dítěte.
• Individuální plán pomoci pro dítě a jeho rodinu.

Modul 5: Komunikační dovednosti a přístup k traumatizovaným dětem

• Aktivní naslouchání, empatie a respekt v komunikaci s dětmi.
• Metody facilitace vyprávění a zpracování traumatických událostí.
• Zvládání náročných situací (odpor dítěte, mlčení, odmítání pomoci).

Modul 6: Multidisciplinární přístup a spolupráce s odborníky

• Role jednotlivých odborníků v práci s traumatizovaným dítětem (psycholog, terapeut, pediatr, soudní znalec).
• Tvorba a vedení případových konferencí a pracovní skupiny.
• Spolupráce s rodinou a péče o primární pečovatele.

Modul 7: Prevence sekundární traumatizace a syndromu vyhoření

• Faktory sekundární traumatizace a její prevence.
• Péče o vlastní psychické zdraví a syndrom vyhoření u sociálních pracovníků.

Cílem je seznámit účastníky s problematikou úzkosti s akcentem na jednotlivá vývojová období u dětí a využití adekvátních metod komunikace a výchovného působení. Účastníci kurzu porozumí příčinám úzkosti a umí je vymezit oproti strachu a jiným psychologickým fenoménům. Naučí se na základě dostupných informací a spolupráce s odborníky navrhnout plán péče o dítě s úzkostnou poruchou a dovede volit vhodné postupy adekvátní věku dítěte. Umí se obrátit na vhodné odborníky, kteří mu pomohou při podpoře úzkostného dítěte. Získá základní orientaci o vhodných terapeutických postupech uplatňovaných při práci s úzkostným dítětem, které mu umožní pochopit terapii, kterou dané dítě využívá, a sladit příslušně své přístupy s plánem péče.

Úzkost a její charakteristika

• Úzkost vs. strach – zásadní rozdíly
• Úzkostné stavy – panická porucha, úzkostná porucha, generalizovaná úzkostná porucha.
• Úzkost jako projev jiných onemocnění
• Dissociativní poruchy v dětském věku

Úzkost a trauma (problematika dětí z nevhodného sociálního zázemí, dětí v ústavní výchově).

• Úzkost a její prožívání v jednotlivých vývojových obdobích
• Vhodné terapeutické přístupy a směry pracující s úzkostí.
• Multidisciplinární spolupráce při podpoře dětí s úzkostnými poruchami

Komunikace a výchovné postupy

• Práce na konkrétních kazuistikách – vyhledávání možných příčin úzkosti.
• Plán práce s úzkostným dítětem – stanovení jednotlivých kroků.
• Postup při práci s úzkostným dítětem – komunikace, dlouhodobá práce, krizová intervence.
• Vytvoření modelu vhodné péče o úzkostné dítě v závislosti na individuálním případu. (ústavní výchova, sociální znevýhodnění, nevhodné rodinné zázemí, trauma, PTSD, zdravotní znevýhodnění, postižení, atp.)

Vývojová specifika při práci s dítětem s úzkostí.

• Přístup k dítěti v předškolním období
• Přístup k dítěti v mladším školním období
• Přístup k dítěti ve starším školním období
• Úzkost v období adolescence, rané dospělosti

Spolupráce s rodinou

č. akreditace: A2023/0533-SP/PC (8 vyučovacích hodin)

Lektorka: PhDr. Lenka Průšová/Mgr. Tomáš Řezníček

Uplatňování zásad profesionálního vedení rozhovoru s dítětem je klíčové pro úspěšnou sociální práci s dítětem, ať už v sociálních službách nebo v rámci sociálně právní ochrany dětí. Profesionální vedení rozhovoru zajistí, aby odborník získal maximum informací pro vyhodnocení sociálního případu a vytvoření plánu k jeho řešení. Kurz je zaměřen na věkovou kategorii 4 - 12 let. Umožní lépe pochopit zvláštnosti psychosociálního vývoje dětí, které ovlivňují jednak vnímání reality a jejího prožívání, a jednak způsoby, jakými ji děti vyjadřují, ať již verbálně, neverbálně nebo prostřednictvím hry. Tyto zvláštnosti je třeba brát v potaz při plánování rozhovoru, vytváření podmínek pro jeho realizaci, motivaci dítěte a vyhodnocování jeho odpovědí. Dále se kurz zaměří na způsoby formulování otázek s ohledem na zahájení rozhovoru, zajištění emočního komfortu dítěte a na povzbuzení ochoty ke spolupráci, např. využitím herních prvků nebo obrázků vhodných pro mladší děti.  V další části se kurz věnuje vyhodnocování získaných odpovědí a jejich využití pro návrhy řešení sociální situace. Jednotlivá doporučení budou ilustrována na případech vedení rozhovoru, které vycházejí ze zkušeností lektorů kurzu.